2008-03-18
Niki - I. - kapka spouští lavinuOpakuji varování: Jakékoli postavy v... cyklu? ... Kapka spouští lavinu, jsou smyšlené a jejich chování či osudy nemají odrážet nikoho ze světa živých či mrtvých. Stejně tak nejsou sondou do hlubin mé duše - jak by se mohlo díky ich formy zdát...
Černá postavička dostávala pomalu tvary démoní hlavy, dva rohy se tyčily na horní části její lebky jako dvě hory rostoucí z pouště.
"Křoupalová!" ozval se hlas učitelky, já sebou nechtěně škubla a zvedla zrak. "Co to zase děláš? Máš dávat pozor, sledovat výklad. Pak to vypadá tak, jak to vypadá." Na chvíli se odmlčela, megera jedna stará. "No schválně, hádejte kdo napsal písemku nejhůře z celé vaší třídy?" Všichni se začali smát — jen mně moc do smíchu nebylo. Mamka ze mě nebude mít radost. Ještě, že s náma už nebydlí otec, asi by mě zabil...
Jakmile se ta rašple otočila zpátky k tabuli a pokračovala ve vysvětlování, proč... prostě proč se v těch kytkách děje to, co se v nich děje, otočila jsem list. Bílá stránka, která jen čeká, až ji něco zaplní. A vůbec ji nezajímá kdo na ni bude kreslit či psát, ani co to bude. Jde jí o to být plná a něčím hezkým — aby potom mohla před ostatníma stránkama dělat, jaká je skvělá. Já nejsem skvělá — možná to bude tím, že vlastně nejsem plná. Jsem jen prázdná schránka, která čeká, až ji někdo naplní. Vědět čím, pomůžu si...
Cesta ze školy? Jako vždycky. Únavná hodina v autobuse zpříjemněná tóny goth-metalu a četbou jedné z nepříliš známých fantasy knížek. Mám ji ale ráda — nesnáším dobré konce, jenže v téhle žádný není. Nesnáším dobré konce, protože jsem sama žádný nezažila. Nesnáším sebe, protože nesnáším dobré konce.
Začínalo mi to lézt krkem. Buď se začnu mít ráda, nebo... To je fakt. Jaký je důvod zůstávat na tomhle světě? Snad jen máma — ale i ona občas říká, jakou pro ni nejsem zátěží.
Aspoň že tu zastávku máme před barákem. Při chůzi po schodech jsem se málem zaškobrtla — tohle se mi dlouho nestalo. Když jsem se ohlédla za odjíždějícím autobusem, stala se další divná věc — někdo se za mnou díval. Někdo, kdo byl tak jiný, stejnou měl snad jen barvu vlasů. Když viděl, že ho vidím, usmál se a otočil se zpátky dopředu.
Při odemykání dvěří jsem zjistila, že přívěsek na klíče ve tvaru lebky dosloužil. Jak? Podle charakteristického cinknutí na chodníku. Odkopla jsem jej do trávy vedle, otevřela jsem vchodové dveře, vstoupila a trochu hlasitěji je zavřela.
"Mami, jsem tady," zahulákala jsem si při zouvání. Pak mi došlo, že ve čtvrtek chodí máma až v devět. Vyšlapala jsem tedy schody do pokoje, pohodila batoh pošitý nášivkama neznámých kapel na postel a pár pohyby ze sebe shodila všechno oblečení — černou košili, dlouhé černé šaty i to, co bylo pod nimi. Pár schodů do mezipatra a od uvolňující koupele mě dělily jen prsteny, náramky a spona ve... vlastně ta ne, vzpomněla jsem si na "Ježiš, ta je hezká, dej mi ji. Prosím..." I když na mě ta holka, kterou bych chtěla nazývat kamarádkou, byla těch deset vteřin hodná, poté, co dostala co chtěla, se vrátila ke zbytku třídy a ani ne o tři minuty později se mi smála spolu s ostatníma. A moje spona jí svítila ve vlasech.
Pěnu do koupele? Děkuji. Teplota vyhovuje? Ano, děkuji. Jedna noha, druhá... Ležela jsem ve vaně, poslouchala "svou" hudbu — ano, i repráky máme v koupelně — a přemýšlela. Zírala jsem při tom na žiletku, kterou si holím... nejen nohy. Spasení? Útěk? Věčné zatracení, které podle křesťanů sebevražda přináší?
"Zlato, jsi tu?" Ozvalo se zespoda, naštěstí zrovna v pauze mezi dvěma songy.
"Jsem, mami. Koupu se," zahulákala jsem na oplátku. "Tak za dvacet minut jsem u tebe," zalhala jsem. Byla jsem pevně rozhodnutá. Tak pevně, že nebylo moc věcí, které by to dokázaly změnit.
Natáhla jsem se po žiletce, přiložila ji k zápěstí — obojí jsem měla tou dobou pod vodou, a...
Komentáře
(Afro - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2008, 23:21:12
A prsty na nohou a nakonec se šla oběsit, protože tím i ušetřila za vodu, kterou by její matka zalila pokojovou rostlinu značky Cicas, kterou tím pádem zalila Niki sama a to tím, že při tom věšení se... však víš, PuleCZku.
(pulinho - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2008, 20:58:15
Vždyť ani nevíte co s tou žiletkou udělala, třeba si jenom oholila zápěstí :)
(aguia - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2008, 17:23:02
A či já vim, že bude pokračování? :D
Fandím ti, Zeldo. :)
(Květuš - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2008, 17:05:16
Nenech se odradit...třeba Tě potěší, že (alespoň) já se na pokračování těším...:-)
(DarthZelda - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2008, 14:00:58
Líbí se mi, že jste ten příběh odsoudily, přestože jste ještě neslyšely ani polovinu...
Popravdě: profláknuté nebo neprofláknuté téma... Napsat o bezdomovci, bylo by vám líp? Dejte postavu, napíšu o ní...
Počkejte si na pokračování, než začnete vynášet ortel smrti...
(Květuš - Mail - WWW) Vloženo 18.03.2008, 23:28:36
Mě to teda nezklamalo ani trošku...vím, že podobnost je čistě náhodná, ale...mi to doopravdy něco připomíná...
(aguia - Mail - WWW) Vloženo 18.03.2008, 22:42:10
Jááj, Zeldo... Souhlasím s Afro, příšerně otřepané! Je pravda, že by člověk měl aspoň jednou za čas napsat něco, co opravdu napsat chce, ale - ...
(Afro - Mail - WWW) Vloženo 18.03.2008, 21:45:47
Zklamals mě. Tak profláknuté téma a podle mě i, co se týče jejího charakteru, nesprávné.
(Bayii - Mail - WWW) Vloženo 18.03.2008, 21:27:40
oO... Husí kůže dělá svoje... =o)
Přidání komentáře...