2007-10-15
Sága o bramboru Františku Bramborovi : část šestá - Fr. BramborPondělí je tady a s ním nový díl Ságy, temnější než kdy jindy. Občas pokulhává humor, občas teče zelená krev nebo se valí dým zpod helem...
Upozornění: Jakákoli podobnost s postavami žijícími, zemřelými nebo z Pána prstenů čistě náhodná.
—- < Věnování: > —-
Všem mrtvým cibulím. A Cecilce, ať se nezlobí...
—- < ¬_¬ > —-
—- < V minulých dílech bylo řečeno: > —-
Franta s Lolkem vyrazili do světa, po cestě se zbavili jedné měňavky a nalezli ledový hrad — aby se do něj dostali, zabili dva citrony a převlečení za ně vyrazili. Nedojeli — loď smetla bouře a oni se probudili dost daleko od Kostkova i hradu.
Šli a šli, až došli do spáleného města, kde potkali lovce Ezechiela, který je vyzbdrojil na lov draka. Toho pak, po poslechnutí historky s přítelkyní, posadili na detektor lží a po nerozhodné odpovědi detektoru byli vyhnáni. Po cestě do Kostkova spatřili vesnici "Širokodaleko", kde si drak potřeboval doplnit palivo a kde dva hrdinové zpozorovali něco divného. Co?
—- < o.O > —-
—- < Část šestá — > —-
Sešli tedy dolů z kopce, schovávaje se za každý možný strom nebo jiný terénní kryt. Chválili se, že nezapomněli sebrat ze sedlových brašen jejich létajícího přítele (ano, mohli to už o něm říct) své zbraně. Tato výzbroj se bude přece jen hodit, říkali si pořád. Došli k nějakému hrbolu, který mohl být kdysi náspem nebo také bývalou zdí či masovou mohylou (poslední možnost ovšem postrádá logiku — proč by někdo hromadil kameny kolem celé vesnice, místo aby vykopal jámu a naházel mrtvoly do ní?). Vzápětí jim však došlo, že poslední možnost jistou logiku má — když se pokusili hrbol překročit, moc se jim nevedlo. Lolek konstatoval, díky svým minimálním znalostem oboru, že jde o magickou zeď, která udrží vše mrtvé uvnitř vesnice. Proč však nemohou oni dovnitř netušil. Mezitím vyšel měsíc a hrdinům se otevřel pohled na.. Prostě když měsíční světlo ozářilo hrbol, zjevila se před nimi obrovská zeď — celá z kostek Lega®, ovšem v trochu nadpřirozené velikosti. Nyní se činil Franta — našel ve zdi skuliny tak velké, aby se tam vešla bramboří noha a oni úspěšně přelezli na druhou stranu. Co jim došlo až potom bylo, že... No, když měsíc zalezl za mrak, řekli si, že za chvilku určitě vyjde a oni budou moci v pohodě odejít. S čím však nepočítali byl déšť, který se vzápětí spustil...
Prokletou vesnicí Širokodaleko se pohybovaly dva oválné stíny — nikdo je neviděl, nikdo je nevnímal. Ale bylo jen otázkou času, kdy je podivní obyvatelé města spatří. Jejich úkol byl jednoduchý — vypátrat, kdo za tím vším stojí a poté ho zneškodnit. K první potyčce došlo nedlouho po přelezení zdi — ona to vlastně ani potyčka moc nebyla — než si stačila omámená cibule všimnout, co že se to děje, kutálela se její hlava po zemi a zanechávala za sebou cákance zelené krve. Další zrada — všichni ví, že když se krájí cibule, přijdou slzy. A když je ta cibule stejně velká jako vy... Franta tedy na čas oslepl a Lolek se chopil role jeho vůdce.
Plahočili se deštěm nějakých šest hodin, snažili se vyhýbat jakémukoli kontaktu s omámenými cibulemi, když tu náhle.. Odkudsi na ně zasvítil velký červený reflektor a ozvalo se "I see you.." Hlas, který toto pronesl, musel být buďto schválně ochraptělý, nebo to jeho majitel přehnal s alkoholem nebo cigaretami. Nebo s obojím. Najednou se zablesklo — světlo jako ve dne — a všichni bezmocní cibuláci, cibulačky a cibulátka zamířili k našim hrdinům. František, ten starý blázen, se neznámo proč začal šíleně smát. A Lolek se začal smát jemu. A tak se oba smáli — což donutilo cibuláky, cibule a cibulátka zastavit se a tupě na ně zírat. Hlas, skrytý někde v megafonu, opět promluvil — tentokrát bez jakékoli hlasové modulace. Říkal cosi o bláznech a budoucí smrti, pak se ale začal smát taky a cibule ochably.
Kde se vzal, tu se vzal, zavlnil se na rudě ozářeném místě a objevil se brambor — nikoli starší než naši hrdinové, zato oděn v černé zbroji — černější než noc. U pasu se mu pohupoval meč ze začerněné oceli a na obličeji měl černé sluneční brýle, á la Matrix. Jejich problém byl v tom, že nešly vidět — měl je skryty pod hrůzostrašnou černou přilbou. Začal říkat cosi o souboji jeden na jednoho, meč proti meči. František bláhově souhlasil. Byl to boj hodný hrdiny a antihrdiny — výpad střídal výpad a kryt střídal kryt, až Franta skončil na kolenou. Lolek se naštval a rozhodl se zasáhnout. Nikoli však do souboje, ale pistolí ráže 9bmm do obrovského reflektoru s rudým sklem — trefil se napoprvé a boj byl zpátky. Tentokrát měl ovšem navrch Franta, neb se slunečními brýlemi na obličeji jde v noci celkem kulové vidět.
A tak se, po dvou hodinách boje, kdy si Franta s Ciburonem jen hrál (a nebo byl tak gramlavý), kutálela po zemi ještě jedna hlava — hlava v černé přílbě. Oči naposledy zasvítily a zpod helmy se vyvalil dým. Mezitím začalo svítat — což bylo pozitvní i negativní zároveň — viděli, kam šlapou, ale ztratili možnost spatřit zeď. Důsledek Ciburonovy smrti poznali o okamžik později — to když se všechny cibule probraly ze spánku a, stále v transu (ani jeden z hrdinů nechápal, jak je to možné), započaly útok. V tu chvíli se objevil Víťa — zabafal "K zemi!" a začal chrlit plameny. Zapáchlo to pečenou cibulí, to už ale naši hrdinové seděli na drakově hřbetě a letěli vstříc Kostkovu, zmrzlému zámku a uvězněné princezně. Někteří bohatší o dvě hlavy a někteří o prsten. Prsten, který v dobrodružství našich hrdinů ještě bezpochyby sehraje nějakou roli — i když zatím nikdo z nich netušil jakou...
—- < TBC > —-
.: poslal darthzelda
2007-10-15, 21:25:35
Komentáře
(Kirké - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2007, 19:12:54
Cibule je geniální...
(Květuš - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2007, 14:49:11
Zdá se mi to, nebo i \"I see you\" je inspirováno Matrixem?
(Bayi - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 22:02:48
Tak tohle se Ti náramně povedlo...=oD Smekám pomyslné černé brýle...;o)
(Afro - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 21:57:35
To je morbidní! Jak někdo může spálit tolik cibule? Ubohá cibule! Ačkoliv musím uznat, že když mám před sebou smaženou cibulku, tak se na ni nedokážu dívat, jako na živou bytost.
Přidání komentáře...