2007-10-4
Sága o bramboru jménem Franta Brambor : část čtvrtá - Fr. BramborSága o dvou hrdinných, čestných ani moc ne, ale zato odvážných bramborech pokračuje!
—- Věnování: —-
Všem fanouškům(hlavně Adíí, ale i ostaním: Verči, Jituš, Terce, Marki, Dankovi... koho jsem zapomněl?) i anti. Hlavně mezi sebou neválčete a snažte se nastolit světový mír.
(Psst: postřílejte všechny anti, nebo jim dejte do kafe/čaje/coly/vody jed.(To bylo kruté, to si možná ani nezaslouží.. Špatný pokus o vtip.. Přece jen jsou to chudáci — neví, co je dobré.))
—- <¬_¬> —-
—- Upozornění! —-
Jakákoli podobnost s postavami žijícími či zemřelými je čistě náhodná a nebyla autorovým úmyslem. Ovšem mýtická stvoření, jako třeba Neviditelný bagr, se nepočítají!
—- < !.! > —-
—- V minulých dílech: —-
František "Citronobijec Franta" Brambor s Lukášem "Lolkem" Lilkem se vypravili do světa. Prošli lesem, kde se zbavili nestvůry toužící po jejich vnitřnostech, a došli k moři — zmrzlému moři. V dáli na obzoru viděli hrad z ledu a ve vesnici se dozvěděli, že je v něm zavřená krásná princezna. Zabili tedy dva citrony, kteří se ji chtěli druhý den vydat zachránit a v přestrojení za ně se zmocnili jejich lodi. Tu však smetla bouře mnohem dále, než by kdo čekal. Vyrazili směrem, kterým tušili Kostkov, šli den, noc a další den asi do poledne, když před sebou spatřili...
—- < o.O > —-
—- < Část čtvrtá — Mezihra > —-
... radlici z bagru(pískovišťová verze). Avšak to, co je zarazilo, nebyla radlice sama, ale bagr. On totiž jaksi chyběl — nebo si to aspoň dobrodruzi mysleli. A to přesně do následujícího okamžiku, kdy byly všechny jejich domněnky vyvráceny — lžíce se zvedla a natočila se směrem k nim! Oba dobrodruzi si pomysleli, že to opravdu není dobrá situace — přece jen radlice od bagru, i když plastová, dokáže ve vnitřnostech takového bramboru udělat celkem paseku. A nebo sekanou...
Když tu bagr promluvil. Chvíli si s dobrodruhy, kterým se viditelně ulevilo, že je nechce rozemlít na bramborovou kaši, povídali o tom kdo jsou a proč se berou tam, kde se berou(ukázalo se, že bagr také ztroskotal), a pak se rozloučili a slíbili si, že se ještě někdy někde potkají. Kdy a kde nebylo jasné nikomu z nich, ale všichni cítili, že k tomu dojde.
A tak oba dobrodruzi pokračovali v celkem nudné cestě, kterou radši nebudu popisovat — nechci vás znudit. A tak šli, a šli, a šli, až došli...
Ráno čtvrtého dne od potkání Neviditelného bagru před sebou zřeli město — obrovské, jehož sláva se (nepochybně) hvězd dotýkala. Jenomže na něm bylo něco zvláštního, což na tu dálku ovšem nepoznali. Jakmile však vkročili do města, došlo jim to.. Tedy téměř hned — brambory přece jen nemají mozky tak veliké, jako vy. Procházeli zpustlými ulicemi, okenice mlátily do dávno vysypaných okenních rámů, cesta popraskaná od několikanásobného zemětřesení jim hrozila zhroucením se a jejich vtržením do hlubin pod nimi. Ale zemětřesení nebylo to, co vylidnilo celé město — to jim došlo hlouběji uvnitř. Okenice už nikde nebyly — ony vlastně nikde nebyly ani střechy a stěny. Vlastně nic, kromě základů bylo všechno spáleno na popel. Takže přece něco — kupy popela!
Když se nad tím naši hrdinové zamysleli, napadlo je, že to mohl být.. krutý a obrovský... nelítostný.. DRAK! Franta, jako správný hrdina, okamžitě podotkl, že to tomu drakovi zkrátka musí jít vrátit a Lolek mu to správně vrátil — jen aby z nich ten drak nenadělal chipsy. (Což byla mimochodem velice vážná připomínka, takže jestli se smějete, měli byste se zastydět(ale zas ne moc).) Ale Franta byl neoblomný a Lolek se musel, jak už to věrní společníci na cestách dělají, podřídit vůli toho hlavního. Okamžitě začali s vyšetřováním, které bylo nekonečněkrát ztížené absencí jakéhokoli života v centru. Vyrazili tedy zpátky na předměstí.
Hledali strašně dlouho, začalo se smrákat, když našli stavení ve skvělém stavu, s okenicemi, dveřmi a skly — plně funkčními! Navíc se vevnitř svítilo a zrovna někdo venku zavíral na noc okenice — nikoli dřevěné, ale z pět centimetrů tlusté oceli. I dům vypadal zblízka tak nějak... železobetonově. Když tedy přišli blíže, dovolilo jim špatné světlo poznat onu postavu — byl to starý brambor s plnovousem po pás a vlasy stejně dlouhými, obojí bělostné jako sníh. Zdvořile jej pozdravili a...
... najednou oběma mířilo do obličeje ústí zbraně ráže 9b-mm(brambor-milimetrů). Stařík si je pozorně prohlédl, pak obě zbraně sklopil a omluvil se. Když mu mladíci pomohli zapancéřovat dům, pozval je na oplátku dovnitř — na čaj, večeři a nocleh. Mezitím se bavili o drakovi — stařík(Ezechiel) jim ukázal na mapě místo jeho doupěte, ale varoval je, že to nebude tak jednoduché. Vzal si jejich zbraně a trošku je vylepšil — teleskop na kuši, pár radioaktivních anti-dračích země-drak šipek. Frantovu runovou katanu řádně pochválil a říkal, že měl v dobách lovení mega-mandelinek bramborových, odvěkých a jediných velkých nepřátel všech bramborů, taky takovou. Také vyměnil jejich kroužkovky za kvalitní hydraulické celotělové zbroje — tak těžké, že by je brambor nezvedl, ale zevnitř, s pomocí hydrauliky... A zavřený uvnitř je brambor de facto nesmrtelný. Ovšem pokud se vystaví dlouhému působení dračího ohně, může dojít k nažhavení a následnému roztavení zbroje. Ne, nemůže dojít — určitě dojde..
Po vyzbrojení — Franta ani lolek nechápali, jaktože za to nic nechce — se všichni tři odebrali do tří postelí v obrovské noclehárně ve třetím patře. Těsně před usnutím řekl Lolek Frantovi: "Všechno nejlepší k svátku, ty starý parde!" a usnuli.
—- < TBC > —-
—- < ^.^ > —-
Tento díl byl dokončen speciálně k svátku Franty Brambora. Krom úvodního věnování bych jej rád věnoval všem Františkům, kteří se k němu dostanou a Elraborovi — jedinému Františkovi, kterého znám osobně(pokud si dobře vzpomínám).
Šťastný a veselý svátek, vy lolci !
—- < x.x > —-
.: poslal darthzelda
2007-10-4, 22:15:00
Komentáře
(Afro - Mail - WWW) Vloženo 06.10.2007, 11:13:12
Jsem šíleně napjatá, jak to bude dál! Piš, piš, piš!
(Dariel - Mail - WWW) Vloženo 05.10.2007, 15:03:52
SKVĚLÉÉ!Nejvíc mě dostaly ty brambor-milimetry :D
(Baya - Mail - WWW) Vloženo 04.10.2007, 22:43:52
Tak to nemá chybu...=oD
Přidání komentáře...