Neexistují impotentní muži, existují jen nešikovné ženy.  --  Massary

2006-03-22

Prolog k něčemu většímu tak, jak byl napsán r. 2004, jaro - povídky
je moje první povídkovatá povídka... a skutečně to měl být prolog k něčemu většímu... v případě zájmu bych to "něco většího" i mohl dodat, ale stálo by mě to hodinu hledání sešitu, ve kterém to mám naškrábané a hóóódně času přepisu... noc co....

je to o partě, která... šak co, stejně nic moc.....


Mlha klesla, zvuky boje pomalu, ale jistě dozněly. Na zemi leží člověk v šedém plášti s kapucí, v ruce má hůl. Možná je mrtev, možná jenom vysílen. Vedle něj si trpaslík s člověkem potřásají pravicí a kousek vedle se nějaký jiný člověk sklání nad ženou, pravděpodobně elfkou, a potírá jí zranění bylinami. Elfka vypadá mrtvě, ale rozhodně to tak není, protože se jí ňadra zvedají a zase klesají jako spícímu člověku. Kolem této zvláštní pětice se povaluje na dvacet skřetů, všichni mrtví, a jeden trol, ke kterému právě přišel onen trpaslík, a začal mu rvát zub.
Po chvíli vykřikl: „Nikdy bych neřek’, že mají trolové tak pevné zuby.“ Pak si ze zad sundal válečnou sekeru a začal jí páčit onu stoličku. Když tak dočinil, hlasitě vydechl a zastrčil zub do váčku u pasu.

Krásné ráno, ale bohužel ne pro mne, protože jsem byla vyhnána z našeho hvozdu. Nevím proč to otec udělal, ale řekl mi, ať se nevracím dříve, než dospěji. Já si ale myslím, že jsem dospělá. Naši školu jsem vystudovala s vyznamenáním, kdyby mě nevyhodil, mohla jsem se i vdát a žít krásný nesmrtelný život...
Nezbývá mi nic jiného, než hledat dobrodružství. Otec se mě zřekl( tedy pokud se mé vzpomínky nemýlí), snoubenec(pokud jsem nějakého měla, tak asi) taky...
Potkala jsem člověka, na svou rasu až příliš krásného, ale tajemného. byl vysoký asi metr a půl a měl dlouhé vlasy, na svůj věk neskutečně bílé. Měl je bělejší než Eleanor, nejstarší v našem hvozdě, které je asi 5000 let, a která prý pamatuje bitvu na kraji věků... Neřekl nic, jen že jej vyhodili z akademie za souboj. Jmenuje se Uriel. Hledá někoho, s kým by mohl cestovat. Řekla jsem proč ne...
Já a Uriel jsme se připletli do pouliční rvačky — nějaký trpaslík pomáhal člověku v boji proti říšské gardě... Samozřejmě jsme se přidali na jejich stranu... Po boji jsme se seznámili — člověk se jmenuje Alex a trpaslík Olaf... Oba říkali, že půjdou s námi, když už jsme hledanci, tak aspoň budeme držet spolu... Trpaslík má typickou výšku, zato svaly má větší, než dospělý barbar. Pořád u sebe nosí sekyru, kterou se ohání, jako by nebyla těžká. To ale rozhodně je, protože když jsem jí zkusila zvednout, nepovedlo se mi to ani oběma rukama... Alex je nadprůměrně, ale zase ne moc, vysoký muž. Není příliš svalnatý, ale s mečem to rozhodně umí. Má blond vlasy dlouhé po bradu, na těle i obličeji mnoho jizev...
Po cestě šedým hvozdem jsme našli kousek od cesty k říšskému hlavnímu městu — Sidgardu — v síti na stromě pověšeného člověka, který tvrdil, že otci sbíral bylinky a když se vracel, uviděl říšské vojáky, jak podpalují jejich dům. Jednoho z nich, asi ne příliš zdvořile, zeptal co tam dělají, odpověděli mu, že byl jeho otec nařčen z čarodějnictví, které by samo o sobě nebylo tak závažné, a ze spolčování se s temnými silami. Když se naštval a vytrhl mu meč, podřízl krk, zabil další dva, kteří se mu postavili do cesty při útěku, začal utíkat... No, a pak se chytl do téhle pasti... Ostatní se na něj asi vykašlali, protože říkal, že tam visí celý den...
Dneska jsme se vzbudili hodně pozdě, navíc byla mlha... Ti blbí skřeti nás nenechali ani posnídat. Jednoho jsem bodla dýkou natřenou kurare, druhého přetáhla mečem přes ksicht. Potom jsem ucítila velkou ránu zezadu a nic víc si nepamatu... uu... ju...
.: poslal darthzelda 2006-03-22, 17:57:00


Komentáře



Přidání komentáře...
Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: